Jednoho dne zavezl velmi bohatý muž svého syna na venkov, aby mu ukázal jak žijí chudí lidé. Strávili několik dnů a nocí na farmě, kde mohl chlapec poznat úplně jiný život než znal dosud. Když se vraceli domů, zeptal se otec syna:“Jak se ti náš výlet líbil?“„Bylo to fantastické táto!“ „Tak teď už víš jak žijí chudí lidé?“, vyptával se otec. „Ano, už vím“„No tak mi řekni, co jsi se během naší výpravy naučil“. Syn odpověděl: „Viděl jsem, že zatím co my máme jednoho psa, oni mají dokonce čtyři. My máme sice velký bazén, který sahá až do půlky zahrady, ale oni mají říčku bez konce.Nám v noci svítí lampiony a jim noc osvětlují hvězdy. My máme patio a oni mají celý horizont. My máme malý kus země a oni velká pole, která nejsme schopni najednou obhlédnout. My máme služebné, kteří nám slouží a oni slouží jiným. My jídlo kupujeme a oni ho sami produkují. My máme vysoké ploty které nás chrání a je chrání přátelé“.
Otec chlapce oněměl. Nemohl ze sebe dostat jediného slova. A tehdy chlapec dodal:
„Díky ti táto, že jsi mi ukázal, jak moc jsme chudí“.
Ten nádherný příběh ukazuje, že nejen peníze, drahé kameny a krásné domy jsou bohatstvím. Pravým bohatstvím je všechno to, co sami uznáme za poklady, tedy – přátelé, nebe plné hvězd nebo koupel v čisté říčce.
Važme si toho, co máme.
